Těžší než nebe.

17. march 2011 at 15:37 | Courtney |  All apologies
Není mi fajn, ani trochu. Moje "oslava" narozenin s příbuznýma byla probrečená a prokřičená. Jen jsem seděla skrčená a zavřená v koupelně, houpala hlavou dozadu a dopředu jako v nějakym blbym filmu o psychicky labilních lidech a se slzama polobrečela a polovyčítala "Jděte všichni domů, já vás tu sakra nechci. Nechci oslavovat, jděte pryč.." V posledních dnech jsem silně přecitlivělá, stačí málo k tomu, abych udělala hádavou scénu (před rodinou, ve škole učitelům, na poště,...), málo k tomu, abych někoho seřvala jak malýho fracka a málo k tomu, abych začala hystericky brečet. Málo k tomu, abych někoho uhodila, málo k tomu, abych někomu do očí řekla, jakej je v mých očích kretén. Cizí lidi který jsem seřvala jen říkali, že bych se v mym věku měla chovat rozumněji a mít cit pro pochopení, jenže když kurva nikdo nemá cit pro pochopení mojí osoby a všichni na mě serou, já seru na ostatní. Ale možná to tak má být. K tý přecitlivělosti mám teď každej den šíleně nechutný bolesti břicha. A vím čím je to ovlivněný, jak ta přecitlivělost, tak ty bolesti břicha. 22. března, to datum, děsí mě. Nechci, já nechci. Prosím...

Konečně jsem dopsala svou píseň Broken. Dělám na další písni, mám melodii a část textu. Divný, že vždy, až když se mi všechno hroutí, se mi daří v tvoření svý "hudby". V posledních dnech jsem hodně zatahovala školu, jo, ty mý nálady, vím. Špatný to se mnou je. Naši to samozřejmě neví, ale asi intuitivně cejtí, že školu seru, takže kdykoliv mě vidí s kytarou v ruce, odháněj mě od ní a nutí mě se učit. Jenže já potřebuju psát písně, další a další, nějak mi to začalo jít a pomáhat. Texty jsou divný, ale možná je zveřejnim. Jo a mimochodem, do tejdne mi má konečně přijít ta elektrika. Ještě si nejsem jistá, jak tu Ibanezku pojmenuju, nevim nevim. Ale já to vymyslim. Give mi time. Give mi time.

I'm not like them, but I can pretend..


And I have hangover.
 

1 person judged this article.

Comments

1 E. E. | Web | 17. march 2011 at 16:10 | React

myslím že to není divný. většina umělců čerpá nejvíc inspirace ve svých špatných okamžicích života, depresích, když jsou na dně...

2 rozza rozza | Email | Web | 17. march 2011 at 19:18 | React

Týjo, elektrika :)
Určitě přidej nějaký texty, ráda si počtu.

3 Lady Ettel Lady Ettel | Web | 17. march 2011 at 19:37 | React

jo taky doufám že tady přidáš nějaké texty, je to smutné ale v depresích vznikají nejlepší díla

4 Barushka ... Barushka ... | Web | 17. march 2011 at 22:37 | React

Já vim, že to není to chceš slyšet, ale vidím se v každé větě tohohle článku. Fakt. Křičet,zbít,brečet, psát písně, kyztara, bolesi břicha, neporozumění, nechte mě být.... To je přesná směsice. Vlastně mě to trochu děsí, když si to čtu, protože je to děsivý. A protože si připadám dost blbě, vlastně hůř než jindy, přeju Tobě, ať se máš dobře. Moc dobře. Protože tenhle stav je dost ničivý, i když pro psaní je celkem ieální. Každopádně vaše škola je zvláštní s těma papírama s důtkama:)

5 Angelot :* Angelot :* | Web | 18. march 2011 at 12:03 | React

Tak to nezní moc pěkně. Ale i ty tomu pravděpodobně musíš dát čas.
A co se týče psaní textů - tohle je to nejlepší období pro psaní. Až se budeš cítit fajn, nebude o čem psát, o čem zpívat. Doufám, že texty zveřejníš, docela by mě zajímaly. :)

6 Grace Grace | Web | 18. march 2011 at 13:04 | React

Tvoje podobnost s Kurtem geometricky roste s tím, čím víc ho máš v oblibě. Proč? Kurt byl jen jeden... jen jsem čekala, kdy se tu v nějákém kontextu objeví bolest břicha. Sorry.

7 Courtney Courtney | Web | 18. march 2011 at 14:17 | React

[6]: To zas ne, já jen z nervozity od malička zvracím.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement